Krunýř želvy se skládá ze dvou částí - hřbetní, odborně nazývané karapax, a břišní, odborně nazývané plastron. U většiny druhů jsou obě části krunýře na bocích spojeny širším či užším kostěným můstkem. Krunýř představuje součást kostry. Všechny štíty, které krunýř tvoří jsou spojené švy, podmiňující následnou pevnost krunýře. Obvykle má želví karapax 5 hřbetních desek (u želvy nádherné je 2. a 3. deska párově založená), 8 žeberních desek a 24 postranních. Jejich počet (to, jde-li o párové či nepárové) a tvar plastronu jsou jedním z rozlišovacích znaků mezi podobnými druhy. Tvary krunýře se u mnoha želv během růstu mění.
Kvalita krunýře (tvar, tvrdost, stav štítků) je i z chovatelského hlediska jedním z rozhodujících faktorů pro posouzení stavu zvířete!
Zbývající části kostry želvy tvoří především lebka a krční obratle, kosti končetin a ocásek. Nejpozoruhodnější část lebky představují zřejmě čelisti. Žádný druh želv, včetně těch nejkousavějších, nemá totiž pravé zuby. Kosti pokrývají zrohovatělé lišty, které jsou nicméně mnohdy značně ostré!
Končetiny jsou u jednotlivých druhů přizpůsobeny životnímu prostředí. Želva nádherná má mezi jednotlivými prsty plovací blány. Končetiny jsou pětiprsté a přizpůsobené plavání. Na předních nohou má na každém prstu drápek a na zadních nohou má drápky jen na čtyřech prstech.
Většina druhů dokáže zcela zatáhnout hlavu, končetiny i ocas do krunýře.
Nutno dodat, že želvy nejsou ani zdaleka tak pomalé jak se o nich mnohdy říká. Želva dokáže vyvinout značnou rychlost, jak ve vodě, tak na souši.
U želv nádherných je pohlavní dimorfismus velmi výrazný. Ale bohužel u mláďat nelze nijak rozeznat, zda se jedná o samičku či samce.
V dospělosti je sameček o třetinu menší než samička, má nápadnější zbarvení a výrazné dlouhé přední drápky. Obecné rozdíly v pohlaví všech druhů želv se týkají rozměrů ocásků a umístění ústí kloaky. Samička má kratší ocásek a vývod kloaky blíž u krunýře.
Mezi nejrozvinutější smysly želv bezesporu patří zrak a čich. Slouží především k získávání potravy, ke zjišťování nebezpečí a vzájemné komunikaci uvnitř druhu. Vedle obvyklého vnímání prostřednictvím nosu se u nich vyvinul Jakobsonův orgán, umožňující daleko jemnější a přesnější vnímání čichových podnětů. Orgán ústí přímo do nosních cest, tím se k němu vzduch dostává při dýchání. U vodních želv toto funguje i pod vodou, která je nasávána ústy a dokonale želvu informuje například o potravě. Umožňuje želvě nalézt potravu i v kalné vodě!
Také zrak má želva velmi dobře vyvinutý. Oko je kryto víčky i mžurkou, zřítelnice je okrouhlá a duhovka vodních želv je světlá a mnohdy pestře zbarvená. O želvích zrakových schopnostech se přesvědčí každý rádoby pozorovatel. Chcete-li želvu pozorovat, doporučuji nebýt blíž než metr od akvária, a v čím větší tmě se nacházíte, tím lépe. Bohužel, želvy se moc ochočit nedají, většinou jsou to samotáři. Nutno dodat, že želvy mají velmi dobrou schopnost rozlišování barev. Zrak často pomáhá i k prostorové orientaci. Další významná informace pro chov: želvy jsou zvyklé na jedno uspořádání akvária, v cizím prostředí se cítí ohrožené a vyhledávájí úkryt. Proto pokud možno neměňte želvě její zaběhnutou "domácnost". I při výměně vody vraťte vše do původního stavu.
Co se týká sluchu, mnohé napoví již samotný fakt, že želvy nemají žádné viditelné uši. Ušní otvor mají často tak dokonale překrytý kůží, že není vůbec na první pohled patrný. Tento nedostatek částečně vyrovnávají velmi dobrým vnímáním otřesů a vibrací. S touto schopností je spojena i velmi citlivá reakce na dotek.
Prevence je lepší než léčba! To platí i při péči o želvu. Jedno důležité opatření, které platí stejně pro všechny druhy želv, kterého byste se měli bezpodmínečně držet: nikdy nechovejte želvu na podlaze bytu nebo na okenním parapetu. Tam je pro vás necitelný průvan, který má pro želvu smrtelné následky. Také na balkónech panelových domů stále táhne. Pro všechny mladé želvy platí: zajistit dostatek vápníku, vitamínů a UV-záření.
Odstraňujte trus pokud možno hned, dokud se ještě nerozptýlí ve vodě. Pokud špína klesá ke dnu, může být vysáta pomocí vodní trubičky. Pokud plave na povrchu, lépe ji odstraníte nádobkou, sítkem na čaj nebo kávovým filtrem. Rozpuštěné nečistoty nejlépe odstraní dobře zavedená čistička vody. Aby teplota vody příliš neklesla, musíte otvor akvária z velké části zakrýt. Tak budou vodní želvy chráněny před smrtícím průvanem.
V případě onemocnění je nutné vyhledat veterináře.
Čeleď: sladkovodní želvy (Emydidae)
© 2006 Lucík