Základní informace o želvě nádherné

Želví anatomie

Krunýř želvy se skládá ze dvou částí - hřbetní, odborně nazývané karapax, a břišní, odborně nazývané plastron. U většiny druhů jsou obě části krunýře na bocích spojeny širším či užším kostěným můstkem. Krunýř představuje součást kostry. Všechny štíty, které krunýř tvoří jsou spojené švy, podmiňující následnou pevnost krunýře. Obvykle má želví karapax 5 hřbetních desek (u želvy nádherné je 2. a 3. deska párově založená), 8 žeberních desek a 24 postranních. Jejich počet (to, jde-li o párové či nepárové) a tvar plastronu jsou jedním z rozlišovacích znaků mezi podobnými druhy. Tvary krunýře se u mnoha želv během růstu mění.

Kvalita krunýře (tvar, tvrdost, stav štítků) je i z chovatelského hlediska jedním z rozhodujících faktorů pro posouzení stavu zvířete!

Zbývající části kostry želvy tvoří především lebka a krční obratle, kosti končetin a ocásek. Nejpozoruhodnější část lebky představují zřejmě čelisti. Žádný druh želv, včetně těch nejkousavějších, nemá totiž pravé zuby. Kosti pokrývají zrohovatělé lišty, které jsou nicméně mnohdy značně ostré!

Končetiny jsou u jednotlivých druhů přizpůsobeny životnímu prostředí. Želva nádherná má mezi jednotlivými prsty plovací blány. Končetiny jsou pětiprsté a přizpůsobené plavání. Na předních nohou má na každém prstu drápek a na zadních nohou má drápky jen na čtyřech prstech.

Většina druhů dokáže zcela zatáhnout hlavu, končetiny i ocas do krunýře.

Nutno dodat, že želvy nejsou ani zdaleka tak pomalé jak se o nich mnohdy říká. Želva dokáže vyvinout značnou rychlost, jak ve vodě, tak na souši.

Samička nebo sameček?

U želv nádherných je pohlavní dimorfismus velmi výrazný. Ale bohužel u mláďat nelze nijak rozeznat, zda se jedná o samičku či samce.

V dospělosti je sameček o třetinu menší než samička, má nápadnější zbarvení a výrazné dlouhé přední drápky. Obecné rozdíly v pohlaví všech druhů želv se týkají rozměrů ocásků a umístění ústí kloaky. Samička má kratší ocásek a vývod kloaky blíž u krunýře.

Zpět nahoru

Vjemová ústrojí

Mezi nejrozvinutější smysly želv bezesporu patří zrak a čich. Slouží především k získávání potravy, ke zjišťování nebezpečí a vzájemné komunikaci uvnitř druhu. Vedle obvyklého vnímání prostřednictvím nosu se u nich vyvinul Jakobsonův orgán, umožňující daleko jemnější a přesnější vnímání čichových podnětů. Orgán ústí přímo do nosních cest, tím se k němu vzduch dostává při dýchání. U vodních želv toto funguje i pod vodou, která je nasávána ústy a dokonale želvu informuje například o potravě. Umožňuje želvě nalézt potravu i v kalné vodě!

Také zrak má želva velmi dobře vyvinutý. Oko je kryto víčky i mžurkou, zřítelnice je okrouhlá a duhovka vodních želv je světlá a mnohdy pestře zbarvená. O želvích zrakových schopnostech se přesvědčí každý rádoby pozorovatel. Chcete-li želvu pozorovat, doporučuji nebýt blíž než metr od akvária, a v čím větší tmě se nacházíte, tím lépe. Bohužel, želvy se moc ochočit nedají, většinou jsou to samotáři. Nutno dodat, že želvy mají velmi dobrou schopnost rozlišování barev. Zrak často pomáhá i k prostorové orientaci. Další významná informace pro chov: želvy jsou zvyklé na jedno uspořádání akvária, v cizím prostředí se cítí ohrožené a vyhledávájí úkryt. Proto pokud možno neměňte želvě její zaběhnutou "domácnost". I při výměně vody vraťte vše do původního stavu.

Co se týká sluchu, mnohé napoví již samotný fakt, že želvy nemají žádné viditelné uši. Ušní otvor mají často tak dokonale překrytý kůží, že není vůbec na první pohled patrný. Tento nedostatek částečně vyrovnávají velmi dobrým vnímáním otřesů a vibrací. S touto schopností je spojena i velmi citlivá reakce na dotek.

Zpět nahoru

Nemoci

Prevence je lepší než léčba! To platí i při péči o želvu. Jedno důležité opatření, které platí stejně pro všechny druhy želv, kterého byste se měli bezpodmínečně držet: nikdy nechovejte želvu na podlaze bytu nebo na okenním parapetu. Tam je pro vás necitelný průvan, který má pro želvu smrtelné následky. Také na balkónech panelových domů stále táhne. Pro všechny mladé želvy platí: zajistit dostatek vápníku, vitamínů a UV-záření.

Preventivní opatření

Odstraňujte trus pokud možno hned, dokud se ještě nerozptýlí ve vodě. Pokud špína klesá ke dnu, může být vysáta pomocí vodní trubičky. Pokud plave na povrchu, lépe ji odstraníte nádobkou, sítkem na čaj nebo kávovým filtrem. Rozpuštěné nečistoty nejlépe odstraní dobře zavedená čistička vody. Aby teplota vody příliš neklesla, musíte otvor akvária z velké části zakrýt. Tak budou vodní želvy chráněny před smrtícím průvanem.

Nemoci, které se vyskytují nejčastěji:

• Mazlavé, výrazně zapáchající výkaly - následek střevní infekce.
• Zácpa - moc suchý chov, pokročilá amébní infekce nebo napadení červy.
• Nateklá oční víčka - průvan, vodní želvy tímto onemocněním reagují na moc studenou nebo špinavou vodu, nedostatek vitamínů.
• Zápal plic - při dýchání je slyšet sípání, hlenovité bubliny u nozder. Důvodem je průvan nebo moc studený chov. U vodních želv poznáme zápal plic také šikmou polohou při plavání.
• Změknutí a změna tvaru krunýře - příčinou je nedostatek vápníku, vitamínu D a UV-záření.
• Malé šupinky rohoviny se oddělují od krunýře, odlupování kůže - tyto příznaky se většinou objevují v pravidelných intervalech u všech želv. Po odloupnutí však nezůstávají žádné krvácející nebo mokvající jizvy. Pokud přesto najdete po odloupnutí rohoviny nebo kůže na krku nebo nohách jizvu, je zvíře nemocné. Příčinou může být infekce roztoči nebo houbami.
• Zevní parazité (klíšťata, roztoči) - v záhybech kůže v okolí krku a kloaky můžete najít větší množství bělavé uschlé kůže, pod kterou jsou malé, většinou červeně zbarvené "puntíky". To jsou roztoči, ne větší než hlavička špendlíku. Klíšťata většinou najdete jednotlivě. Jsou pevně usazená, hnědá až černá, plochá nebo kulatá a velikosti špendlíkové hlavičky.

V případě onemocnění je nutné vyhledat veterináře.

Základní péče o vodní želvu:

• Moc dlouhé drápky - želva se málo pohybuje nebo je povrch akvária moc měkký, takže si želva nemůže drápky nikde obrousit. Vyměníme materiál na dně akvária za tvrdší a želvě ustřihneme drápky pomocí kleštiček na nehty (u samečků želv nádherných přední drápky nestříháme!).
• Přerostlá rohovina na okraji čelistí - příčinou je moc měkká potrava. Kousky rohoviny musíme odpilovat. Preventivně působí tvrdá potrava.
• Péče o krunýř a kůži - jednou za dva měsíce natřete želvu vazelínovým krémem (poznámka: pokud je mastná vrstva moc tlustá, ucpává póry).

Zpět nahoru

Trachemys scripta

Čeleď: sladkovodní želvy (Emydidae)

• Výskyt: areál výskytu začíná na jihovýchodě USA, dále pokračuje přes Mexiko, Střední Ameriku až po severozápad Jižní Ameriky (Kolumbie, Venezuela a Brazílie). Na celém rozsáhlém areálu rozšíření je popsáno kolem šestnácti poddruhů. Chovatelé nejčastěji chovají poddruh Trachemys scripta elegans a Trachemys scripta scripta nebo další poddruhy pocházející z území USA, popřípadě jejich blíže neuržené křížence. Na mnoha místech subtropů a tropů světa žijí a často se úspěšně množí uměle vysazené populace těchto želv, které často negativně ovlivňují původní místní faunu (například v jižní Francii). Základem těchto populací jsou nejčastěji zvířata uprchlá svým chovatelům nebo jimi vypuštěná do volné přírody.
• Velikost: dorůstá podle jednotlivých poddruhů 2 až 60 (!) cm, přičemž nejčastěji chovaný poddruh Trachemys scritpa elegans v zajetí dosahuje v dospělosti délky krunýře kolem 25 cm.
• Typické znaky: nejnápadnější na těchto želvách bývá zbarvení hlavy, krku a končetin. Existují značné rozdíly mezi jednotlivými poddruhy. Trachemys scripta elegans je typická oranžovočervenou kapkovitou skvrnou umístěnou za očima po stranách hlavy. Končetiny a krk jsou světle podélně proužkované na olivovém základu. Karapax mladších zvířat je zelený s tmavou kresbou, připomínající písmenka, u některých poddruhů je i mnohem pestřejší s oranžovými či žlutými skvrnami.

Zpět nahoru